Mlha z ničeho nic ustoupila a poprvé odhalila protější břeh
Náhlý moment bezčasí jako by rozťal skálu nevědomosti a prosytil smysly barvou
Siluety míří do další dimenze trhlinou v mracích a když vítr nefouká příliš rychle, lze rozeznat jednotlivé artefakty
Hrouda hnijícího ovoce oplakaná kyselým deštěm
Tahání provazu za oba jeho konce
Tisíce kroků za mrtvým listem a jed ve tváři
Pokroucený odraz křehkých vazeb
Tělo ovinuté hladinou a plíce bez funkce
Tekutá minulost houstnoucí stříbřitým zákalem
Tomu všemu dá konec den, který nebude jako ty ostatní
Den úniku z jantarových okovů
Den, kdy bude překonána gravitace
Den, kdy se stane vše hmatatelným
Hořkou chuť u kořene jazyka vyplaví sladká šťáva a až zajde slunce, jiskra v našich očích nám ukáže cestu
komentář poroty: Petra Vlachynská
Práce ojediněle propojuje design, řemeslo a umění. Prolamovaná maska je zhotovená z perliček podobně jako tradiční vánoční ozdoby. Snad se autor inspiroval aktuální situací pandemie. Každopádně vybízí k úvahám nad významem zahalování tváře ve veřejném prostoru, krásy či vnímání. V mysli se vynoří absentující tváře v sochách od Germain Richier nebo Constantina Brancusiho.
Někteří z porotců viděli slabinu v nepřítomnosti textu, který by práci komentoval. Pro jiné to byla naopak přednost. Citlivé a talentované fotografie zachycující člověka oděného do masky (nebo opatřeného maskou) v různém městském prostředí jsou plnohodnotnou součástí a zasloužily by si větší prostor v další umělecké instalaci.
