Vzhledem k tomu, že jsem celý koncept vymýšlela metodou pokus omyl, je pro mě docela těžké popsat, co se tam děje. Vlastně jsem ani nevěděla, jak ten pohyb vygooglit. Ve vypnuté poloze visí ventilátor svisle dolů ze stropu a vytváří prvek v prostoru (třeba u vysokého stropu v kavárně). V momentě, kdy se zapne – a musí se zapínat pozvolna, aby všechny síly, co na ventilátor působí, správně naběhly – se "pádlo" odstředivou silou zvedne do skoro vodorovné polohy. Tvar je navržen tak, aby vířil vzduch pod úhlem 45°. Uprostřed lanka je závaží, které váhu "pádla" z plexiskla vynese nahoru. Nahoře u vývodu z motoru musí být horní opisovaná kružnice prodloužena o jistou délku, zde jsem pracovala s kovovou dutou hadičkou, aby se zmenšil rozdíl mezi všemi opisovanými kružnicemi (nahoře, uprostřed a jedna na každém konci pádla). Lanko je pouze provlečené, aby se nezkroutilo.
A jak mě to napadlo. Říkala jsem si, že by bylo docela vtipné, kdyby můj ventilátor nezačínal vodorovně, ale svisle, a pak jsem si vzpomněla, jak se natáčí ručníky, když chci někoho švihnout. Tak jsem to zkoušela přenést do reálu a vytvořit na první pohled žalostně jednoduchý až šokující princip, o kterém divák po chvíli pozorování zjistí, že je úplně bezpečný a plně funkční.
komentář poroty: Monika Martykánová
Práce studentky Marie je dle mého názoru nejzvláštnější z celého Streitova ateliéru. Tento stropní ventilátor mě nejvíce pobavil. Odkazuje na jednoduchost spojenou s důvtipem. Na první pohled se jedná o podivně vypadající visící věc, připomínající jakousi vrtuli. U tohoto produktu jsme si jako u jednoho z mála mohli ověřit jeho funkčnost a na vlastní oči jsme viděli, že kupodivu funguje!
