Architektura
Ivan Jarina
Ateliérové práce a spôsob ich prezentácie poukazujú na vysokú úroveň fakulty architektúry, s európskou tradíciou a ateliérmi, kde známi architekti sú ťahúňmi školy a študenti sú vedení k spolupráci a vzájomnému ovplyvňovaniu. Zároveň nevyrovnanosť kvality ateliérov a zložitá čitateľnosť zadaní nám znemožňovala hodnoverné a objektívne posúdenie. Z pohľadu praktického architekta absentuje premyslenie praktických dôsledkov konkrétnych rozhodnutí a multiodborové prepojenie. Škola architektúry by mala rozvíjať tvorivosť mimo limitov praxe ale aj schopnosť hlbšie reagovať na komplexné problémy. Okrem materiálového riešenia je na príklad potrebné rozšíriť tvorivé znalosti moderných drevostavieb či montovaných konštrukcií. Pre školu s takou vysokou úrovňou by bolo prospešné, keby zabezpečila medziodborové prepojenie a väčši dôraz na objektívnosť, analytickosť a spojenie s najnovším výskumom.
Jakub Mareš
Osobní pohled
Z pohledu porotce ,,Dušana,, bylo zajímavé vidět ve dvou intenzivních dnech všech cca 40 ateliérů a v nich tuším skoro 800 studentů. Zažil jsem už z pohledu hodnocení poroty dost, ale tohle bylo co do fyzického výkonu zatím nejintenzivnější :)
Hned z kraje je fér říct, že je soutěž Olověný Dušan skvěle zajištěná přípravným týmem, a že jsem jen na málo místech zažil tak dobré podmínky hodnocení, a tedy velké díky patří těm co ,,Dušana,, pořádají.
Skvěle se, myslím, povedlo i letošní složení poroty - tímto kolegům děkuji za skvělé dva dny strávené na fakultě.
A nakonec je dobré přiznat v průměru velmi slušnou kvalitu odvedené práce ,,napříč,, ročníky a ateliéry s velmi široce rozkročenými tématy a přístupy.
Ke škole vs Olověnému Dušanovi.
Jako složité lze označit to, že každý ateliér dává do grafické podoby různé množství informací o zadání, o tom jak proces konzultací probíhal, a tak je někde výstup a propojení s celkem, znatelné snáz, a jinde jde až o detektivní práci - škoda pak myslím je, že to celé věci mírně ubírá na férové porovnatelnosti zvenku.
Pokud bych mohl mít pro další poroty nějaké přání, tak by bylo skvělé, kdyby určité základní informace o vstupních údajích byly vždy někde řečeny a napsány a dalo by se tak lépe hodnotit, co byly vstupní údaje a co práce studentů.
Skvěle byl, myslím, vidět přístup jednotlivých vyučujících, a forma kam svoje studenty vedou, jak se staví k týmové práci, k individualitě nebo k jiným přístupům na dané zadání.
Musím přiznat, že mě překvapila velká rozdílnost kvality výstupů a výsledné kvality jednotlivých ateliérů, a to zejména s ohledem, že forma prezentace je hlavním způsobem našeho náhledu do práce, a ta se lišila místy až diametrálně.
Tereza Rapsová
Procházet přes čtyřicet ateliérů během dvou dnů a poskytnout objektivní hodnocení není reálně možné. Celý průzkum trval 19 hodin, což nám umožnilo procházet ateliéry společně a vést diskuse o prezentovaných pracích. Některé ateliéry jsme dokonce navštívili vícekrát. Schopnost rychle identifikovat a porozumět prezentacím byla klíčová, zejména pokud byly snadno čitelné, například prostřednictvím modelu stávajícího stavu a nových staveb, nebo jasným formulováním cílů zadání.
Z několika postřehů, které bych ráda sdílela:
1. Udržitelnost: Pozitivně jsme hodnotili přístup k udržitelnosti a řešení, které neznamená bourání za každou cenu. Tato kvalita však chyběla především u urbanistických ateliérů, kde se zdá, že touha po tvorbě detailů a specifických forem často převažuje nad promyšlením urbanistických konceptů.
2. Inovace: Cenili jsme, když autoři přicházeli s jiným řešením a hodnotou v daném území, namísto toho, aby stavěli za každou cenu. Také jsme si všimli pozitivně postavených přístupů k existujícím stavbám a hledání způsobů, jak je využít.
3. Napojení na okolí: Kvalitní propojení s okolím a adekvátní reakce na ně byly klíčové. Někdy bylo okolí vizuálně potlačeno ve prospěch nového řešení, což vedlo ke ztrátě hodnot v daném území.
4. Estetika: Zda řešení přispívá k estetice prostoru. Hodnotili jsme, zda je řešení esteticky čitelné, neopakovatelné, přívětivé nebo provokativně kontrastní.
5. Spolupráce a prezentace hodnot: Vznikaly otázky ohledně spolupráce mezi ateliéry a potřeby vyššího propojení napříč fakultou. Rovněž byly kladeny otázky ohledně hodnoty náročných vizualizací a potřeby jednoduché a čitelné prezentace hlavních hodnot návrhu.
6. Orientace na bytové domy: Je otázkou, proč většina fakulty směřuje k bytovým domům, zatímco krajinářští architekti neřeší obytné partery vůbec.
Celkově bylo zřejmé, že fakulta má potenciál využít své unikátní postavení, kde jsou krajinářští architekti, urbanisté a architekti pod jednou střechou, k posílení spolupráce a synergického přístupu ke složitým urbanistickým a krajinářským výzvám. Pro architekty v porotě bylo nečitelné, co přesně krajinářští architekti dělají. Během procházení ateliérů jsem však pro ně viděla řadu promarněných příležitostí, kde by mohli přispět svým specifickým úhlem pohledu a rozvíjet urbanistické a architektonické koncepce. Nebylo by již tak nečitelné čím se zabývají. Jistě tomu přispívá i stejné zadání jako se to stalo v případě obce Prameny.
Anna Svobodová
FA ČVUT je opravdu velkou školou s počtem okolo čtyřiceti ateliérů, zaměřujících se na architekturu, urbanismus a krajinářskou architekturu. Na FA jsem měla příležitost studovat po dobu jednoho semestru, netroufám si však tvrdit, že školu znám. Mé osobní zkušenosti jsou se školami vždy daleko menších měřítek. Řekla bych však, že není zákonitě nutné spojovat úroveň klíčového předmětu studia, tedy ateliérové výuky, na škole architektury tohoto rozměru se schématem Gaussovy křivky. Mám ale pocit, že je na této škole dlouhodobě neměnné a jakoby nevyhnutelně a téměř výmluvně uplatňováno.
Z celkového počtu je zde malé množství opravdu excelentních ateliérů, dosahujících kvality vyhlášených ateliérů, které známe a intenzivně sledujeme v zahraničí. Tento fakt vnímám v podstatě jako zázrak a anomálii - o to více vzhledem k povědomí o rozdílech v podmínkách finančních odměn nebo počtu pedagogických sil, které o studenty v jednotlivých ateliérech, které mám na mysli, pečují. Pomyslný střed, tedy ateliéry vychovávající většinu budoucích architektů, jsou zřejmě vypovídajícím vzorkem obecné kvality školy. Zde se nemohu ubránit pocitu jakési setrvačnosti, neochoty riskovat a absence ambicí.
Můj celkový dojem je, že se škola snaží svědomitě, až rigidně provádět své žáky v tom, co vnímá za potřebnou znalost budoucího architekta. Nejprve učí navrhnout solitérní dům, z venku i zevnitř, následně soubor staveb až po měřítko největší, kterým je urbanismus. Tuto snahu o vštípení řemeslných zdatností cením, zároveň jsem pojala dojem, že není příliš prostoru nebo času k zastavení, experimentování, zpochybnění, nadechnutí nebo revizi či vlastnímu růstu v rámci školou daného kurikula.
Problematiku architektonického vzdělání jsem vždy viděla v tom, že jím lze proplout sice s vědomostmi statiky a stavitelství, avšak bez naprosté schopnosti se v architektuře orientovat. Jaký bych asi měla vztah k architektuře, kdyby mi nikdo nikdy neukázal nebo se letmo nezmínil o jménech mimo osnovy navázaných předmětů, jako jsou Umberto Riva, Märkli, Hermann Czech, Franco Albiny, Schneider Tuertscher, Jozef Frank, Max Bill, Sullivan, Made in Sarl, Poelzig, Witherford Watson Mann, Kollhoff, Asnago Vender, Asplund, Eileen Gray, Luigi Dominioni, Lütjens Padmanabhan, Paolo Mendes da Rocha, Sigurd Lewerentz, Sir Edwin Lutyens a bezpočet dlaších, či neukázal stránky jako Atlas of Places, ofhouses, Téchné. Jsem si jista, že by mě pak architektura nikdy tolik nebavila. Bohužel mi znalost těchto pár z mnoha nebo jiných dalších velikánů a poučená práce s referencemi, nebyla ze studentských projektů zřejmá. Tato poloha, která nekončí pouhým kopírováním, mi na škole chybí – myslím, že umí generovat méně ploché a rozmanitější návrhy. Skrze referenci je totiž možné pochopit mnoho a odemknout skvělé myšlení druhých. Není totiž efektivnějšího učení se než pochopení a ponaučení od těch nejlepších, namísto objevování již objeveného.
Nakonec, koncepce zahraničního a hostujícího atelieru v jednom a jeho obsazení mě provokuje a nutí přemýšlet nad jeho smyslem. Hostující ateliery mohou být zkušebním rokem pro potenciální nové pedagogy. Např. každý ústav zvlášť si tímto způsobem může kurátorovat, aktivně zvát, lovit nové dravce, kteří usilují o to se prosadit, tedy skrze ateliér na FA dokázat své kvality, ale také mají zkrátka chuť učit. Tak by se jistě dařilo obohatit a kultivovat architektonický diskurz a plynule a přirozeně naředit a vyvažovat věkový průměr či převážně mužské zastoupení vedoucích ateliérů.
Barbora Šimonová
Do poroty Dušana přicházím podruhé, po pěti letech. S ostatními porotci máme tentokrát více v času na dialog, ukazujeme si, co jsme pochopili, co projekty řeší a jak, co přinášejí, jaký typ práce byl odveden. Snažím se najít si cestu ke všem zadáním a projektům, zachytit význam, pochopit, ocenit, vyzdvihnout, ale také vyšťourat slabiny, ubránit se příliš osobnímu pohledu, ale přitom mít svůj názor. Třeba bourání staveb mě znervózňuje stejně jako výstavba na zelené louce, ale to neznamená, že takové projekty nemají ve škole i v praxi své místo. Stále je jen potřeba reflektovat, čím se zabýváme ve své praxi, a jaká témata přinášíme do výuky.
Součástí procesu navrhování je zkoušení různých řešení, hledání a nalézání. Oceňuji ateliéry, ve kterých takový přístup převládá. Prozkoumat co nejširší škálu možných odpovědí na dané téma je dobrý způsob, jak se navzájem učit. Chce to odvahu vzít do hry vše, co zadání může nabídnout.
Nedostatky vidím v omezené vzájemné spolupráci a v chybějící propojenosti studijních programů. Posílením spolupráce by se zadání i projekty obohatily o možná nečekané přesahy. Pokud je to možné, prosím, spolupracujte, je to náročné, ale přínosné a osvěžující.
Studenti i učitelé spoluutvářejí svojí prací prostředí školy, a je to oboustranná zodpovědnost. I technická škola by se měla snažit maximálně osvobodit akademický dialog tak, aby každý cítil možnost prodiskutovat i rádoby utopická, nereálná či zdánlivě nepraktická řešení a domyslet jejich dopad. Škola má spoluvytvářet akademický diskurz, jehož součástí budou studující i dále ve své praxi, a proto je třeba také zorientovat studující v současných architektonických tématech teorie i praxe.
A nakonec - jak pomoci nalézt vlastní autorskou cestu? Kromě osvojení si základních architektonických zbraní je potřeba studujícím nabídnout také pomoc s “nabroušením” jiných zbraní - schopnosti kritického myšlení, spolupráce, pozorování, humoru, citlivosti a upřímné sebereflexe. Impulsem mohou být také vlastní chyby (vyučujících i studujících), které jsou součástí procesu vzdělávání a není třeba se za ně stydět, spíše je chápat jako další podnět k přehodnocení stávajícího. Najít vlastní cestu v architektuře (a v životě) se ale může podařit až řadu let po škole, po mnoha zkušenostech (pozitivních i negativních), chybách a drobných úspěších. Škola by ale měla pro tuto cestu své studující vybavit a neuzavřít brány k žádné z cest, která v době měnících se rolí architektů/architektek a náplně jejich profese může (třeba i nečekaně) přinést pocit osobního i profesního naplnění.
Design
Markéta Kratochvílová
V prvé řadě bych ráda poděkovala za možnost být v letošní porotě Olověného Dušana, velice si toho vážím. Oceňuji také existenci a organizaci samotné ceny, která může studentům zprostředkovat nezávislý pohled profesionálů působících mimo zdi školy. Obor design na škole zastupuje 5 ateliérů, každý kultivující jiný aspekt a přístup k tomuto oboru, proto je velice těžké hodnotit je mezi sebou. Ať už je to ateliér Šulc, Fišer, Karel, Streit a nebo Tvarůžek, každý představuje relevantní pohled na problematiku designu a má tak na škole svoje místo.
Řemeslně orientovaný ateliér Jaroš postavil studenty před přímou práci s konkrétními technologiemi. Studenti realizovali nelehké projekty v materiálu odlévané litiny a stříbra. Dostali tak příležitost osahat si konkrétní řemesla a realizovat nální produkt. Slabou stránkou ateliéru byla chaotická prezentace, chybějící jména u projektů a pídění se po znění zadání. Pokus o tématickou expozici za pomocí igelitu také nevnímám jako šťastné rozhodnutí. Studenti neměli nijak zabezpečeny svoje projekty snubních prstenů, což působilo dojmem, že do školy velký příliv zvědavé veřejnosti neočekávají.
Technický ateliér Tvarůžek předvedl navrhování průmyslových produktů. Studenti se věnují komplexním rešerším a technickým řešením. Otázkou zůstává uplatnitelnost vznikajících nápadů, není totiž čitelné jestli se jedná o spolupráci s konkrétními výrobci. Vizionářský ateliér Fišer nabídl aktuální téma umělé inteligence. Toto zadání hodnotím jako jedno z nejlepších, patřících na akademickou půdu, s potenciálem být součástí mezinárodní komunikace tohoto trendu. Bylo by skvělé nezůstat u pouhého nakousnutí problematiky AI, ale i vidět výsledky rezonující v kontextu světových univerzit. Prezentace ateliéru byla sympatická svojí nekomplikovaností a čistotou.
Klasický ateliér Šulc přinesl ukázku navrhování prostřednictvím volby neotřelých produktů. Hravou formou dal najevo, že tak jako není malých rolí, tak ani v designu není předmět, který by byl méně zajímavým designérským úkolem. Formou interaktivní istalace se pak ještě povedlo podpořit pozitivní atmosféru ateliéru.
Přesahový ateliér Karel ukázal projekty s různorodým prolínáním například do architektury nebo volného umění. Jednotlivým projektům ale ubíralo na atraktivitě jejich old-schoolové řešení a estetika připomínající 60., 70. léta minulého století. Stejný problém vidím i u ateliéru Streit, který představil 3d tištěné modely v instalaci jak z roku 2000. V tomto ateliéru jakoby se zastavil čas. Celkově bych přála všem ateliérům aby si na toto dávali pozor a snažily se přinášet relevantní témata a současné moderní prezentace na mezinárodní úrovni.
Jakub Pollág
Ohromně oceňuji přístup spolku posluchačů architektury, který umožnil hodnocení prací nezávislou porotou. Tento krok nejenže má potenciál motivovat studenty k lepším výkonům, ale dovolím si říct, že může sloužit i jako vodítko a zrcadlo pro pedagogy. Letošní rok byl zvláště náročný na férové porovnávání rozmanitých přístupů mezi jednotlivými ateliéry, kde se bohaté spektrum přístupů pohybovalo od tvarování přístrojů až po filozofické a psychologické výzvy, nebo konkrétní zpracování tak abstraktních témat, jako je fenomén světla. Je zřetelné, že fakulta úspěšně reaguje i na aktuální témata a zamýšlí se nad budoucností samotného procesu. V dnešní době je diverzita přístupů tak rozmanitá, že není možné ocenit pouze jednoho studenta a prohlásit, že toto je ta správná cesta pro design. Proto jsme se letos rozhodli udělit ceny dvě a domnívám se, že i do budoucna bude nutné ocenit více přístupů, aby cena zůstala spravedlivá a jeden z primárních účelů, kterým je podle mého názoru motivace studentů, byl naplněn. Spolek k ceně přistupuje velmi profesionálně s hrdosti a tradici. Navzdory tomu je nezbytné, aby samotný spolek, stejně jako studenti a fakulta sama, byli progresivní a otevření novým přístupům. Jsme proto rádi, že nám bylo dovoleno ocenit dva studenty, a jako další krok vpřed bych více než doporučoval zbavit se olova jako materiálu trofeje pro vítěze a ponechat roli olova v ocenění pouze na symbolické rovině. V reflexi dnešní doby je skoro nemyslitelné, že studenti, kteří jsou nabádáni k ekologickému a udržitelnému myšlení, jsou na akademické půdě oceněni toxickým a nebezpečným materiálem, který už nemá místo v dnešní společnosti mimo těžký průmysl a pár okrajových oborů. Závěrem bych se rád vrátil k kvalitě prací, která je podle mého názoru velmi vysoká, a fakulta jako celek působí kvalitně a profesionálně. S vírou, že tento přístup chceme dále rozvíjet a zdokonalovat bych chtěl apelovat na studenty a pedagogy, aby byli otevření novým cestám, nebáli se říci "ano" tam, kde jiní říkají "ne", a nezalekli se "zašpinit si ruce", zatáhnout své projekty více do reality, testovat, experimentovat a hlavně se bavit svým studiem.
Ihor Sabadosh
Obor Designu na Fakultě Architektury mě velmi příjemně překvapil rozmanitostí přístupu jednotlivých ateliérů. Poměrně dobře reflektují způsoby, jakými se lze vydat po studiu.
Jednotlivé ateliéry poměrně dobře reflektují různé možnosti, jaké lze po studiu zvolit. Nominovaní studenti dokazují, že úspěch závisí na přístupu k práci a na schopnosti vytěžit z ní maximum. Stejně tak nominované ateliéry a konzistence kvality výstupů či procesů zdůrazňují roli vedoucích ateliéru jako průvodců tvůrčím procesem a objevováním nových přístupů k designu.
Oceňované ateliéry poskytují studentům podněty, které je rozvíjejí a přiživují jejich zvědavost a touhu po učení. Zároveň je nenechá úplně odbočit z cesty a ztratit se v některé z fází navrhování. Strukturovaný semestr a rychlé tempo se zdají být velmi přínosné pro mladé designéry, kteří se teprve profesně formují a učí se dovednostem, zatímco hledají svou tvůrčí identitu, což může být mnohdy matoucí a stresující.
Z mnoha portfolií vyplývá, že studenti staví své návrhy na zastaralých referencích nebo neadekvátních příkladech, které neodpovídají jejich záměru. Studentská práce se takto dostává do nevýhody již na samém počátku. Bylo by užitečné zavést nástroje, které by studentům usnadnily přístup k aktuálním informacím relevantním pro jejich semestrální úkoly. To by mohlo zahrnovat speciálního referenta, konzultace s vedoucím ateliéru, odborníkem, teoretikem, spolupráci s firmou nebo exkurze. Důležitý je však důraz na aktuálnost a znalost daného odborníka.
Zachycení semestru v portfoliích studií Tvarůžek a Fisher ukázalo důležitost dokumentace odvedené práce. Z portfolií lze vyčíst průběh semestru, investované úsilí studentů, fáze projektu, ve kterých byli nejistí, a hloubku problematiky, do které se ponořili. Průběžná dokumentace projektu, formulace myšlenek do psané podoby a zachycení procesu může být pro studenta velmi silným nástrojem a podporou v rozvoji jeho práce.
Ateliér Fišer poukázal na to, jak nástroje umělé inteligence mohou zkvalitnit a urychlit práci designéra. Zároveň bylo vidět, že studenti si tyto nástroje osvojili i při popisu a komunikaci své práce. Zatímco některé velmi dobré práce v jiných ateliérech utrpěly na nedostatečném popisu, předání myšlenky pozorovateli nebo přílišné familiárnosti a lehkomyslnosti, což sráží dojem i význam jejich práce.
Důrazně apeluji na všechny studenty, aby využívali moderní nástroje, které jsou jim k dispozici, a začlenili je do své práce, čímž povýší její úroveň. Stejně jako v designu analyzujeme funkci, estetiku, účel a kontext a podle toho navrhujeme, měli bychom také analyzovat prostředí a účel komunikace a přizpůsobit naše vyjádření tomuto kontextu.
Instalace velkého množství prací je vždy komplikovaná, ale řešitelná. Velmi dobrým příkladem je Ateliér Šulc, který důstojnou a hravou formou prezentoval všechny práce. Zajímavou formou a adekvátní semestrálním pracím se prezentovali i Ateliér Streit a Ateliér Karel. V některých dalších případech mě zarazil přístup studentů, kdy v ateliérech během výstavy byl nepořádek a chyběly práce, čímž si znehodnotili vlastní úsilí. Mnohdy chyběly popisky autorů, což je maličkost, která znepříjemňuje zážitek z výstavy.
