Návrh knihovny v Miláně hledal význam a podobu této instituce v dnešním světě. Podstatným faktorem pro její formování byla úcta k tradiční formě a silné ovlivnění kontextem stavby. Stavba je zasazena do v současnosti zanedbaného městského parku. Návrh se ho snaží respektovat, uchovat jeho hodnoty a rozvíjet ho. Projekt klade důraz na komunikaci parteru s okolím a přeměnu parku v přívětivější veřejný prostor. Samotná budova knihovny je tvarována tak, že neomezuje růst korun stromů a nezasahuje do jejich kořenového systému. Základem stavby jsou dvě silná betonová komunikační jádra, mezi kterými je vložen volný výběr knih. To tvoří srdce a pevnou konstrukci objektu. Okolo tohoto srdce je navržena krovová konstrukce, která tvoří plášť stavby a dává jí tvar. Kromě volného výběru jsou v návrhu dvě otevřené studovny v prvním a nejvyšším patře a v přízemí je kavárna. Současná knihovna by měla být útočištěm pro lidi i knihy, takový byl cíl návrhu. Prostředí, které láká k usednutí a přečtení pár kapitol, prostředí, které nabádá k soustředěné práci, prostředí, kde se třeba budou studenti z kolejí cítit jako doma. Knihovna, kterou navštěvuji, protože chci, ne protože bych měl či nemám na výběr.
Komentář poroty: Jan Hora
Architektura domu nás hned zasáhla. Výrazná forma, která ale není svévolná. Autor zde maximálně využívá hranic, které mu definuje lokalita, a tato omezení využívá ve svůj prospěch. Novostavba vstupuje do stávajícího parku, aby sem zasáhla co nejméně destruktivně, naopak potenciál místa znásobila. Výrazná forma odpovídá smyslu veřejné instituce.
Autor se v úvodu táže, jaký je dnes smysl knihovny. A zde se nabízí polemika, zda projekt nabízí dostatečnou odpověď. Uspořádání čítáren je velmi konvenční. Zasluhovalo by hlubší zamyšlení nad tím, jak zpřístupnit knihovnu co nejširší skupině čtenářů a umožnit jim co nejrozmanitější způsob konzumace nejen psaného obsahu.
