Žijeme v dynamické době. Růst počtu obyvatel ze 3 miliard v 60. letech 20. století na víc jak 8 miliard dnes. Tato doba přináší otázky urbanizace, klimatické změny, stárnutí populace a zásadní změny v technologii výroby. To vše nás i v poměrně klidné Evropě vede k vážným otázkám i v oblasti rozvoje a urbanismu. Je zřejmé, že už se nejsme schopni rozvíjet extenzivně a že jsme v procesu hledání všech možných vnitřních rezerv. Na jedné straně se vracíme k anticko – středověkému konceptu koncentrovaného města, zároveň se společnost při své dynamice nemůže zbavit mobility a propojení cílů. Je to jedno z dědictví modernity se svým oddělením práce a bydlení, v tomto případě jako u většiny velkých utopií se značně odlišným dopadem, než myslitelé zamýšleli. Snažíme se vypořádat se s těmito na první pohled protikladnými směry vývoje. Můj projekt reaguje na tyto otázky studiem a návrhem řešení fragmentu současné urbanistické struktury města a regionu. Logistického areálu, který téměř analogicky jako zájezdní hostinec se svým hospodářským zázemím vznikl na významné dopravní trase v dosahu velkého města, v našem případě Prahy. I když se případ dá zobecnit na obdobné situace. Můj konkrétní projekt pak reaguje na fakt, že tyto areály vznikly převážně na poměrně kvalitní zemědělské půdě a řeší tak jejich vzrůstající deficit. Zároveň projekt využívá již vybudované energetické a dopravní infrastruktury a dále tak nezatěžuje celkový organismus regionu. Důsledkem je, že některými experty negativně vnímaný logistický areál přináší v dosahu velkého města přidanou hodnotu ve zvýšení zemědělské produkce bez zatížení okolí další nezbytnou infrastrukturou. Je to jedna z legitimních cest růstu našich urbánních struktur do výšky, tak jak se to v podobných zlomových situacích v Evropě stalo v historii již několikrát.
Komentář poroty: Tomáš Kosnar
V ateliéru Valouch-Stibral se rozhodli prověřit, jestli se nedají logistické haly pojmout komplexněji. Místo monofunkčních beden multifunkční struktury.
Timotej Hlaváček na tuto otázku odpověděl dle našeho názoru velmi promyšleně. Nenechal se strhnout k hledání jak na hale bydlet a místo toho přišel se skutečně chytrou a vzájemně se doplňující kombinací využití. Navrhl na střeše hal zřídit skleníky. Místo aby slunce ohřívalo halu, ohřívá skleníky. Na zemědělské půdě nechává halu, kterou potřebujeme ale na její střeše staví hydroponický skleník, který vrací místu zemědělské využití. Místo abychom rajčata vozili ze Španělska, vypěstujeme je hned za městem.
Rajčatům nevadí hluk a znečištění z intezivní dopravní zátěže, kterou produkuje hala. S trochou štěstí se bude dát skleník přihřívat zbytkovým teplem z klimatizace chladící halu. Synergií tohoto typu se dá najít ještě mnohem víc.
Nemusí to být zrovna rajčata a všichni asi vidíme, že tu je sbírka praktických otázek, které by bylo třeba dořešit. Tak jednoduché to zas není. Ale to není úkol studentského projektu, který hledá koncepci řešení.
Timotej Hlaváček dal současně svým skleníkovým halám adekvátně uměřenou a prostou, leč kultivovanou architektonickou podobu. Skleněná struktura s jemnými rastry kovových konstrukcí tvoří nenápadnou ale kvalitní architekturu.
Komentář poroty: Martina Forejtová
Zcela logicky se nabízející využití, až se člověk diví, proč už se tato řešení v praxi neaplikují? Využití logistického zázemí areálu při distribuci plodin, stoprocentně osluněné plochy, využití odpadního tepla, snížení uhlíkové stopy v porovnání s rajčaty ze Španělska a jistě i další benefity symbiózy logistického a zemědělského provozu. Bylo by skvělé na tuto práci navázat spoluprací s dalšími odborníky z oborů zemědělství, logistiky, energetiky apod.
