Mým záměrem je vytvořit prostor, kde se lidé bez přístřeší mohou znovu nadechnout. Ráda bych těmto lidem poskytla možnost splnění základních potřeb jako je jídlo, pití, sprcha, drobné ošetření či nové oblečení. Těmto potřebám slouží v mém projektu denní centrum. V průběhu vymýšlení projektu jsem přemýšlela, jak by bylo možné zařadit člověka bez domova zpátky do společnosti. Došla jsem k tomu, že bez splnění základních potřeb nelze přemýšlet nad něčím „nad rámec“, jako jsou běžné věci pro náš život. Běžnými věcmi myslím motivaci k existenci – tudíž vzdělání a práce. Přála bych si, aby bylo možné v tomto prostoru pracovat, rozvíjet se. Chtěla bych tedy těmto lidem pomoci najít smysl, motivovat je ke změně a pomoci jim získat „návod“, jak ve společnosti fungovat. Tomuto záměru pomůže komunitní centrum, které slouží k hlubší pomoci lidem bez domova. Součástí prostoru jsou i různá dobrovolná poradenství od sociálních pracovníků, kteří vědí, jak s klienty pracovat. Dále je v projektu zahrnut prostor pro zapojení veřejnosti, kde je možné cokoliv darovat (např. oblečení, peníze), a také možnost zakoupit si vytvořené věci od lidí bez domova a podpořit tím je samotné i organizace.
komentář poroty: Eduard Herrmann
V práci Terezy Vackové jsme s porotou spatřili sociální přesah, který u ostatních prací chyběl. Vynikalo i kultivované provedení portfolia a až drzé „ne-vizualizace” na plakátě (Domnívám se, že počítačové vizualizace a práce na počítači obecně můžou zkreslovat realitu a potlačovat tvořivost. Jsou to nástroje, které nám mohou usnadnit práci, nesmíme se ale nechat jimi vést.).
